My jsme byli v mém dětství a dospívání jen mikrorodina a kdo měl narozeniny, tak pro něj oslavu přichystali ti zbylí, čili už i ta oslava byl jakože dárek . Oslavenec si pak jen sednul do křesla a přijímal gratulace . Pamatuju se, jak měl děda sedmdesátiny a nejenže si vybavuju, jak mi připadal starý jak galaxie, ale bylo to u něj a přišli nějací další lidi a já z toho byla hotová, jaká je to velká párty, protože k nám nikdo nechodil, úplně miminálně .

A odříkaného největší krajíc, mužova velká rodina, narozeniny běžné aspoň dvacet, kulaté i sedmdesát lidí a oslava nejsou chlebíčky, sekt a dort, ale komplet oběd, pohoštění během odpoledne, větší jídlo večer (gril v létě nebo teplé jídlo v zimě uvnitř). (Ty kulatiny se teda vesměs slaví v létě, ale byly i pronájmy sálu v kulturním domě ve vsi). No a vše zařizuje oslavenec (nejbližší rodina ale u těch velkých oslav vydatně pomáhá s vařením, chystáním stolů, úklidem atp.). A můj muž ještě trvá na zábavě, aby se jen nesedělo a nepilo a nejedlo, takže k tomu ještě nácvik divadelního představení, instalace lanovky a podobné vychytávky .