Já teda ty svý buzeruju a doufám, že se jim nebude doma líbit natolik, že by tu s námi chtěly být až moc dlouho
Zrovna dnes jsem měla rozhovor se svým synem, který dorazil z koleje a doufám,že dnes bude už zase spát tam. Ráno jsem vstala, celý dům se otřásal v základech, šílená, nepříjemná (mně) hudba všude.N garáži třískal činkama tak, že se třásla koupelna. Kam jsem vešla, tam bordel, hadry, župan, kartáček na zuby na zemi, ručníky, papíry, v kuchyni jak kdyby vybuchla bomba...
Když jsem vlítla n garáž, ať si to jde okamžitě uklidit, že "tohle fakt neee", tak se rozčiloval,že proč se musím pořád chovat tak, aby mě nesnášel, že to přece uklidí, potom.A že si představoval, jak se hezky doma nají, zacvičí si, v klidu a já mu to kazím.
Já jeho "potom" moc dobře znám. Tak jsem zas já vysvětlila,že i já jsem měla nějakou představu o svém ránu. že si hezky vstanu,doma ticho, já se nasnídám v čisté kuchyni, nebudu cestou zakopávat o kdeco...