Ropucho, na zprávy se nedívali, v novinách četli jen sport, v práci si z politiky delší akorát srandu, z průvodů a shromáždění utíkali, všecky politické řeči poslouchali jednom uchem tam, druhým ven. Že se všechno muselo shánět brali jako normální věc, když něco sehnali, měli radost, jednak, že oni to mají a jednak, že jiní to nemají. O studium jim nešlo, sami pracovali jako dělníci nebo zemědělci a pro své děti chtěli totéž, vždyť pořád poslouchali jak dělníci a rolníci jsou ta prvořadá síla našeho socialistického státu. A měli oproti "inkoustum" plno přednostních lidí. Já si pamatuju, že někteří lidé ani nevěděli, jak se jmenuje prezident, nezajímalo je to, jedním uchem tam, druhým ven. Hlavně, že si mohli udělat zabijačku.