Děkuju všem za velmi milá slova. Zůstala jsem u své tety v místě původního bydliště přes noc, my teda k té pratetě jely spolu, odjela jsem domů po snídani, a ano, jelo se mi volně. Tak nějak se dýchalo svobodně. Včera večer jsem se procházela po desítkách let místy, kde jsem neměla odvahu vůbec jít. Byla jsem vnitřně volná. Nedovolila jsem si už se bát a choulit se. Mohla jsem si sednout a dát si pití a stát s hlavou vztyčenou. Neumím to líp popsat.
V Praze jsme pak s dcerou a s kamarádkou a s její dcerou šly na Národní a dnes jsem tu svobodu cítila dvakrát.