Federiko, děti mají přirozenou schopnost být šťastné, pokud jim není vysloveně ubližováno. A ty jsi navíc vyrovnaná, optimistická povaha. Můj tatínek (stejná povaha) také vždy vzpomínal na šťastné dětství, přestože se narodil za války, vyrůstal jako polosirotek, jeho rodině všechno vzali a negativistická úzkostná povaha by mohla vyprávět o hrozném dětství v temných padesátých letech.
Já jsem také měla spokojené dětství v rámci tehdejších možností, ale že v Tuzexu je to všechno jaksi barevnější než všude okolo, to jsem si všimla. Nebo že v Jugoslávii po promenádě chodí takoví nějací hezčí lidé...