občas mívám ty "hysterkovské" sklony, to je pravda. Krotí mě manžel, který je tak naproý kliďas a tyhlety výhružky nezná, že zklidní i mně, já se mu pak omlouvám. Ale často to nebývá...prostě jen nahlas nadávám..naštěstí. Strašně moc to chci na děti nepřenášet. Bohužel, když je opravdu zle (nemoc, stres, nevyspání, frustrace - tak jo, bývám občas zlá, vždycky se omluvím, ale snažím se, aby k těm situacím nedocházelo. Ani MM mě nedokáže tak strašně vytočit jako frustrace z malých dětí, když je mi zle, jsem nemocná + vyčerpaná + prudí. Je mi to fakt líto, naštěstí se snažím, aby k tomu nedocházelo.

Pak jsem ale viděla, že když jsme v klidu, tak se dcera bojí i jen když maličko zvýším hlas... :/ ...si člověk nevybere.