Angrešte, nemocnice pro plyšáky, to je roztomilé
I když teda nevím, co to máte za plyšáky, že jsou tak zranitelní , svým dětem jsem na nich za celé jejich dětství přišila snad jedno dvě ouška, jinak drželi pohromadě
A pak má dnes už dávno dospělá dcera pořád ještě u postele jednoho plyšáčka, kterého s sebou vozila léta všude, a ten už je chudák tak prošoupaný, že by potřeboval transplantaci celého těla

Ve škole na 1. stupni s dětmi šiju, někdy teda poněkud šílím z toho, jak je řada z nich neobratná. Myslím, že opravdu potřebují trénovat jemnou motoriku. S prvňáky jsme letos museli začít s vázáním uzlů na tkaničkách. V minulém týdnu jsem potřebovala, aby žáci svázali šňůrku na zavěšení u nějakých ozdůbek, které chystáme na předvánoční jarmark - no, u některých jsem to nakonec raději vzdala a zavázala sama. Pak se je zase jako každoročně pokusím naučit navléknout nit a udělat uzlík, naštěstí jsme malotřídka a některé starší děti už tuto dovednost ovládají a pomohou to naučit ty mladší. Pokračujeme sešitím dvou kousků látky a přišíváním knoflíků. Každý rok pak ale mají děti opravdu radost, když si nesou domů nějakou umolousanou vlastnoručně ušitou peněženku, pouzdro, nebo něco podobného