Asi se spíš těším, sice ne jako malé dítě, ale mám Vánoce ráda. Přípravu na ně vůbec nevnímám jako stres a shon - uklízíme průběžně jako jindy, nic jako vánoční úklid nevedeme, cukroví pečeme několik druhů, které máme nejradši, pečeme společně a během jednoho až dvou dnů je všechno hotové. Dárky si předem rozmyslím, vyzvím od každého, co by rád a pak průběžně objednávám, nebo kupuju, když se mi někde něco zrovna naskytne. Balím je těsně před Vánocemi, ale hodně už jsme přešli na dárkové taštičky, které navíc různě kolují třeba několik let po celé rodině. Doma to lehce nazdobím, nějak poslední roky mám radši spíš míň, než víc... K jídlu míváme řízky a salát, polévku neděláme, potom vánočku a cukroví, zbytek svátků jíme tak nějak normálně jako jindy.

Volno mi letos moc ideálně nevychází, 23. a 24. mám pracovní, pak 25. a 26. máme zavřeno, ale to bych měla stejně svoje volno a 27.-29. jsem už zase v práci celý den. Někdy se to tak prostě sejde, jak se to každý rok o den posunuje.

Spíš se letos tak trochu bojím těšit, minulé dvoje Vánoce v podstatě nebyly, kvůli manželovým zdravotním problémům je mám celé v mlze - zrušené všechny návštěvy s rodinou, během svátků několik výjezdů na pohotovost, v různou denní i noční hodinu, párkrát i záchranka, sotva jsme si dali dárky a snědli večeři, žádné vánoční akce...jinak byly celé svátky ve znamení obav, jak to bude zítra, jestli se někam zase pojede, jestli bude líp, nebo hůř...syn to taky nenesl zrovna dobře a trávil většinu svátků zavřený v pokoji, jen občas vylezl a nejistě kroužil kolem, nevěděl, co si s tím vším počít... Teď se manžel od jara zatím drží, všechno je to mnohem lepší, ale je to celé takové křehké, nicméně doufáme, že letos budou svátky snad v klidu a ve zdraví