to že jsou děti velké ještě neznamená, že to budou dělat, takže souhlasím

já si totiž u sebe živě pamatuju, že tuhle zásadu měla i moje mamka (byly jsme 4, já se jí nedivím), ale nijak mě ani hlad nepřinutil být v ohledu svačin nebo snídaní aktivní a opravdu často jsem se vracela ze školy s tím, že mám velký hlad (i několik hodin). Ráno jsem musela před školou do obchodu pro objednané pečivo a se ségrou jsme si každá hodily do tašky dva suché rohlíky a tím to haslo. A přesně tohle je mentalita i mých dětí, co musím já to ošulim a pak přece bude něco odpoledne v lednici a večeře. Večeřely pak dvakrát a ani teplá velká večeře je pak neuspokojila, pokud byl třeba v jídelně i mizerný oběd, který moc nejedly.