Senedro mám jeden ne tak dobrý ale taky jsem ho dodnes nepochopila. Bydleli jsme ve celém 3. patře starého domu, nad námi byl byt paní, která byla na vánoce s dětmi a ateliér malíře, který byl také prázdný. Úklidová hysterie končila zhruba ve tři odpoledne, když se vrátil ten, kdo šel venčit psa. I když bylo venku sucho, bylo následně nutné (od cca 12 let mou rukou) vytřít celý barák - stoleté kamenné schody, studená chodba a takový ten klasický podlahový hadr, který nevím proč nikdy nevoněl. Než jsem dovytírala dolů, byla voda studená, pálily mne ruce a připadala jsem si jako Popelka, na kterou se všichni normální lidi tou dobou koukali. A protože člověk bohužel opravdu přebírá staré vzorce, když jsem zjistila, že ve dvě ráno před Štědrým dnem můj muž maluje záchod (byl na chodbě mimo byt) a já natírám zděděnou lednici, přetírám ji asi po osmé, ptž jsem na ni omylem vždy zase sáhla, zavedli jsme novou rodinnou tradici. Zhruba poslední školní den jdeme na večeři do jedné restaurace, celá rodina, dnes je nás dětmi 15. A s výjimkou balení posledních dárků, to nějak vždycky dělám až v noci před štědrým dnem u nějakého vánočního filmu, už určitě nespouštím žádné velké uklízecí, malovací a podobné akce. 6 vánoček (5 rozdávám) a vánoční menu u pohádek, velmi složitě prostřený stůl plus procházky se psy, snídání řízků, rybí polívky a bublin, rozjímání, vzpomínky, vánoční kalendáře, pletení, čtení...to jsou (a doufám, že i pro děti) pro mne vánoce.