Blanče, nás taky občas mamka vyslala vytřít chodbu na Štědrý den ( na patře 3 byty), případně ve čtyři odpoledne vytírala byt. Ale zase měla všechno připravené, pamatuju se, jak stály v kuchyni mísy a na sporáku jen pánvička a vedle připravený obalený kapr, aby se jen hodil do oleje. Takže ano, lehce se kmitalo, ale nijak drasticky, došlo i na tu procházku. Taťka se staral o kapry ( dostávali jsme živé) - v prádelně v suterénu je vykuchal, zbavil šupin a naporcoval a připravoval suroviny na polévku. Sedl si ke konferenčnímu stolku, pustil si pohádku a velmi pečlivě a zodpovědně krájel zeleninu na kostičky Pak ještě dával stromek do stojanu a jak to šlo, tak nechal zdobení na nás - dětech. Když jsme byly hodně malé, schovával ho v ložnici a z ní pak pašoval do obýváku. My a MM tuhle tradici pašování stromečku zrušili, když bylo dceři rok a půl a oba jsme chytli těsně před Vánocemi nějakou hnusnou virozu. Pamatuju se, jak jsem 23. odpoledne pověsila asi čtyři ozdoby a šla si odpočinout. Takže jsme byli rádi, že se 23. udělala, co šlo. A od té doby máme stromek ozdobený před Šťedrým dnem, aby Ježíšek věděl, kam ty dárky má dát.

A jinak mám vzpomínku, kterou si v sobě nesu asi 35 ( nebo trošku víc) let. Sestra chytla těsně před Vánocemi nějakou angínu, takže ležela v posteli a my jí obskakovali. Na ŠD ráno se jí udělalo lépe, takže MOHLA JÍST CUKROVÍ ( dokonce jí ho mamka přinesla), KOUKALA NA POHÁDKY a já musela mamce pomáhat. Jo, křivda z dětství jak vyšitá