Je hezké, že ti není lhostejné, že se možná děje něco neblahého. "Možná" píšu proto, že nejsi přímým svědkem, doslechla ses o tom, i když chápu, že máš asi dobré důvody té druhé druhé sousedce věřit. Nicméně, ohlašovací povinnost se týká toho, co víme nějak "hodnověrně", takže v tomhle případě by to měla ohlašovat především ta paní, co se ti svěřila. Jak už tu někdo psal, na OSPOD je možné nahlásit podezření i anonymně, i tak se tím zabývají, akorát samozřejmě bude to mít menší váhu v tom, že vždycky to může být nějaké vyřizování účtů apod. Ale nějak tu rodinu proklepnou. Paní by ale mohla na OSPOD zajít taky neanonymně a požádat, aby její údaje nebyly součástí spisu a byly vedeny odděleně, aby pak ta dotyčná matka nevěděla, kdo přesně ji nahlásil, to by mělo jít, bývalo to tak. Ano, nemusí to být happyend typu všechno se obrátí v dobré, ale i zmírnění křiku popř. dalších věcí, o kterých nevíme, může přinést úlevu. A taky, jak už tu někdo psal, s rodinou - matkou i dětmi se může pracovat jak terapeuticky v rámci nějakých návazných služeb, tak kontrolně (OSPOD se doptává ve škole, u lékaře...), tak tím, že pomůže prostřednictvím další soc. organizací např. s dávkami apod. Odebrání dětí je až ta poslední možnost, vždycky se hledá někdo v okolí, kdo by se mohl postarat, pomoci.
Klidně zavolej na nějakou linku, jak už taky někdo navrhoval. Ideálně bych volila Linku pro rodinu a školu (116000), tam takové případy často pomáhají řešit, mají s tím hodně zkušeností. Přijde mi fajn, že nad tím předem přemýšlíš, jak to uchopit co nejlépe...