"vezmu věci po mém dítěti a zajdu s tím za ní, že jí to nesu jako dárek (jestli to nepotřebuje, že bych to stejně vyhodila) a zkusím s ní probrat, jak jde život, jak to zvládá a jestli nepotřebuje s něčím pomoct... A chci jí dát nějak najevo, že chápu, že to má těžké, ale že takové chování je za čarou, že se o tom ví a že by se měla zkusit víc ovládat, jinak to budou muset řešit úřady..."

Dari, je obdivuhodné, že chceš jít do té "první linie" a řešit to sama, klobouk dolů, jsi skvělá
Pokud se na tu návštěvu cítíš, a instinktivně ti to přijde jako dobré řešení, dřív než oznámení na Policii a Ospodu, tak to zkus. Nabídka občasného pohlídání toho dítěte by mohla pomoct.