Přidat odpověď
Dari, zrovna dnes je článek na irozhlasu o týrání dětí a o tom, že jedinou šancí pro tyto děti je všímající okolí... Sousedce věříš. Určitě ji stálo hodně rozmýšlení, než se s tím za tebou vydala (pokud to není superdobrá kámoška a pak by o tom asi mluvila už dávno). Nicméně reálně nevíš nic. Takže, za sebe:
- poprosila bych sousedku o nahrání anebo o zavolání, až se to bude dít. Asi bych od ní chtěla vědět, jak to bývá často a jak dlouho se to děje, kdy si toho všimla.
- napadlo mě zeptat se staršího dítěte, ale děti se za situaci v rodině často stydí, takže pokud s ním nemáš žádný vztah, může klidně zapírat a nic se nedovíš.
- nabídnout oblečení mi přijde super nápad. Nicméně s tím ostatním bych byla opatrná, resp. dovolila bych si to možná tak na páté návštěvě (rady, dotazy jak ne/zvládá, upozornění, že to lidé vidí...).
- nabídnout platbu kroužku apod. - pozor, často lidé, kteří mají málo, mají také hrdost a toto je urazí, přestože by tu pomoc velice potřebovali. Je to hodně ožehavé a je potřeba našlapovat opatrně. Není to tak, že každý, kdo nemá, skočí kolem krku někomu, kdo mu "na ulici" nabídne "vy jste asi chudá a nemůžete to dítěti platit, já to zaplatím". Jako vím jak to myslíš, protože to mám stejně jako ty, a právě proto vím, jak je to ožehavé. Takže zase - to bych udělala až poté, co se s paní skamarádím.
- pokud se skamarádění nepodaří, ale bude tam od tebe ta snaha ne úplně jemná (tj. paní při snaze o skamarádění pozná, že víš a řešíš, a odmítne to), pak můžeš mít problém, když to bude potřeba nahlásit na OSPOD. I když to uděláš anonymně, paní bude rovnou předpokládat, odkud vítr fouká.
- na OSPOD lze nahlásit anonymně. Na policii ne, tam bude tvé jméno ve spisu a může do něj "viník" nahlédnout. (Ale to asi víš sama, jestli se nepletu v tvé profesi.)
- kdybych v té situaci byla já, tak bych: nejprve zavolala na linku bezpečí pro rodiče a s jejich zkušenostmi si sesumírovala svou situaci. Pak bych zkusila vymyslet, jak dostat jejich dítě ke mně na návštěvu ("přijede mi synovec a nemá tu žádného kamaráda, nemohl by Pepík přijít na návštěvu, že by si pohráli?"). Pokud bych neměla možnost "sehnat" žádné dítě v podobném věku a pohlaví, jako týrané dítě, pak třeba "plánuju péct cukroví a toho našeho už to nebaví, vyrostl z toho. Děsně ráda peču s dětmi, nechtěl by váš Pepík přijít v sobotu odpoledne na společné pečení?". Nebo cokoliv, co já vím, neznám vaše reálie. A z rozhovoru s dítětem bych zkusila nenápadně něco dostat.
- pak mě ještě napadá, kdyby mě sousedka zavolala ve chvíli, kdy by u nich byla scéna, prostě u nich zazvonit a zeptat se, jestli se něco nestalo, že ses lekla, jestli nemají problém. Vypadat mile a nápomocně, ne, že mám podezření, že týrá dítě, ale spíš že jí se něco stalo, třeba nějaká havárie v bytě nebo tak. Že jdu zrovna na návštěvu vedle k sousedům a slyším při cestě kolem jejich bytu, že se něco děje.
Tož asi tak za mě. Jen Dari, prosím, nenech to být!!!
Předchozí