Manželka je z italské krve, na povrchu trpělivá, ale cholerik, já v podstatě taky. U nás není tichá domácnost, ale občas řev. A když bydlely děti doma, tak občas scény. Ale myslím, že se milujeme, děti budou po úmrtí tchána s námi a tchýní na společném obědě s manžely 24.12. A to nebydlí úplně blízko a v podvečer odjedou domů.

Občas jsme vděční za sousedy "opilce" vedle nás, kteří občas dělají randál, že už si na ně lidi stěžujou. Od nás jsou přes kuchyň a za linkou, která to tlumí, tak nám to nevadí. Jen se bojím, že tak za 20% toho nemohli. Už jsme sami, tak už je to lepší.

A taky za hluchou paní pod námi.