Prostě - my slyšící máme určitou výhodu. Slyším, píšu. (Já samozřejmě píšu gramaticky správně, aniž bych to musela poslouchat, to je jasné, že znám pravidla stejně jako každý, kdo to školní vzdělávání má už ukončené a vzhledem k tomu, že jsem chodila do ZŠ u Prahy a za komunismu, tak nás to jistě neučili poslechem. Já se orientuju hodně vizuálně, když si nejsem jistá, napíšu si obě varianty a která se mi víc "líbí", tak ta bývá správně - to jsem taky dítěti říkala - když měli ty texty "najdi chybu" - ať kouká, co se mu nelíbí... ).