Vlastně to bylo fajn.
Většina rodiny, co to šlo, se sešla, atmosféra, jídlo, dárky atd. - vše se vydařilo. Ještě 24. byli všichni zdraví. Děti v zahraničí byly sice smutné, ale nějak si poradily, měli jsme dlouhý skype. Ta extravertní si udělala Vánoce s křesťanskými studenty (takže aspoň viděla, co to je za dřinu ), ta introvertní byla sice sama doma s nemocnou rodinou (jediná zůstala zdravá), ale zase měla čas na dva balíky dárků (ten druhý přišel 24.12. ráno).

Pak ale 25. naše studentka onemocněla, takže jsem s ní zůstala doma, což bylo nutné a dneska jsme doma všichni - abychom někoho nenakazili, protože starouškové už jsou křehcí.
Včera jsem se tak vyhnula smutné návštěvě nemocnice, dnes smutné konfrontaci s dezolátním členem rodiny.

Mohu se tak věnovat čtení, kontemplaci nad pivoňkami a sledovat klíčení paprik. Jde jim to jak psovi pastva, procento vzešlých je letos mizerné. Ale už mám dost sladkých, teď čekám, až polezou ostré. Dnes vyklíčila první z nich, jalapeño.