Dovedu si to představit.
Já jsem roky odhadovala, co si kdo v rodině přeje, během roku evidovala,zapisovala, vymýšlela, pro každého.Pak jsem to sháněla,balila do krásných papírů a stuh.
A sama jsem si koupila dárek pro sebe, sama zabalila. Ostatní mi řekli, že si mám koupit co chci,že to přece vím sama nejlíp.
Já vím,že špatná překvapení jsou prostě špatná překvapení,že pak je to člověku líto a je snad lepší nedostat nic.
Ale existujou právě i dobrá překvapení, když člověk chce, ne?
I kdyby to měla bejt maličkost.
A pokud si ten člověk ještě dá práci s tím, aby to sám zabalil...
Myslím,že oni teď doma vědí,že i já toužím po překvapení.
Vánoc jsou zvláštní čas, člověka to nutí nějak bilancovat,rozebírat stavy, dovedu si představit,že na někoho doléhají i různé nálady víc než kdy jindy.Já Vánoce miluju,ale pokaždé mě přepadne třeba myšlenka, kolikrát se ještě přesně takhle sejdeme...A bojím se.