Je to tak, teď přes Vánoce u nás byla na návštěvě jedna část mužovy rodiny, kterou vídáme tak 1-2x ročně. Ten jejich nejstarší syn nastoupil na VŠ do zahraničí, viděla jsem ho tedy po roku a zírala jsem, jak dospělý člověk z něj je. Úplně super. Jinak vypadá, jinak mluví, jinak přemýšlí... A to je tam 3 měsíce, v té škole, že...


To ten náš velký, kterýho si pěkně držíme "u nohy"(nebo on se drží "u nohy"), ten už bude letos promovat a takhle "dospělý" teda ještě není... Ale taky to má srovnaný, má plán státnicovat hned na jaro a pak hned jít do práce... běžný zkoušky už má hotový, tak jen napsat diplomku a naučit se... Ale (o té práci) spíš zatím o tom mluví, nevšimla jsem si, že by podnikal nějaké kroky, sondoval, posílal životopisy nebo tak něco... Tak jsem zvědavá, jestli na něj nepadne "krutá realita".