svěřuju se cíleně, jsem řešič, takže nechápu a neumím "plakat na rameni" - takže šéfové klidně povykládám o zdravotních potížích (protože jsou důvodem, proč chci zkrátit úvazek), s manželem budu řešit rodinné / finanční atd. problémy - a s kamarádkou, která je máma dětí o něco starších než ty moje, jsem probírala problémy puberťáků a opouštění hnízda a tak. S dětmi probírám zase věci, které se jich týkají - tím, že jsme je měli pozdě, tak my s manželem jsme ve věku, kdy už se na obzoru objevují zdravotní komplikace a vidina toho, že nebudeme schopní (tolik) vydělávat atd.
Ale jo, mám jednu kamarádku, s kterou se obvykle strašně nasmějeme - i když zrovna řešíme poměrně velké průšvihy - ona to nějak dokáže všechno dát do té správné perspektivy - že to je to pak nějak lehčí... když se tomu dokážeme zasmát... (ale i to je z kategorie, že si tam chodím pro pomoc - protože vím, že mi to pomůže, že to není jen ono plakání na rameni).