umím a neumím
cíleně "koukám" v rámci očisty mysli, třeba v práci, když si jdu ohřát oběd nebo udělat kafe, stoupnu si k oknu a zírám na protější živý plot a keř a trávu, někdy na větve stromů nebo na ptáky... to je takový lehounký trans, kdy mě z něj snadno vytrhne zvuk mikrovlnky, nebo naopak ticho kávovaru - je to úleva pro oči i pro mysl...
pak dokážu nekonečně dlouho zírat na vodu - řeka, vodopády, potok, moře, nebo klidně i rybník, stačí, když se aspoň trochu hýbe... podobně funguje tráva nebo stromy...

no a "neumím", to je když občas upadnu do jakéhosi transu, kdy se sama ztratím v myšlenkách a úplně vypnu okolí, to se mi stávalo hodně v dětství a pubertě, pak to nějak přešlo a zase se to vrací, nevím, jestli to třeba "vypnul" mateřský pud a teď jak jsou děti velké, tak nepotřebuju být na příjmu pořád, ale každopádně je pro mne pak těžké se z toho transu zase vymanit, obvykle nevidím, neslyším, naštěstí teda se mi to děje jen ve chvílích klidu (ne v práci nebo v autě )