Ve vlaku jen tak koukám skoro vždycky, aspoň pokud sedím u okna. Tam mi přijde škoda koukat do mobilu, když je za oknem tolik zajímavého a pěkného. A pak to často dělám někde u nějaké vody - u moře, rybníka, potůčku, nebo řeky, u vodopádů... dokážu tam nekonečně dlouho sedět a zírat na tu vodu. A pak to dokážu v Panenském Týnci u toho nedostavěného chrámu...třeba tři hodiny posedávám a procházím se kolem a pozoruju nebe, krajinu, holuby ve zdech chrámu, poslouchám zvuky kolem a je to jako kdybych byla někde mimo čas a prostor. Jezdím tam vždycky, když mám pocit, že je toho všeho na mě moc a potřebuju si vyčistit hlavu a srovnat myšlenky. Funguje to skvěle🙂