Tak v dětství jsem nudu nezažila snad nikdy. Pořád se něco dělo, buď jsem si hrála, nebo si četla. A nikdy jsem hrdinům knížek nezávidela, naopak já jsem při čtení prožívala ta dobrodružství s nimi, úplně jsem se do těch knížek propadla. A taky jsem četla ty knížky pořád dokola, něco jsem pak už umělá skoro nazpaměť. Takhle jsem milovala třeba Medvídka Pú nebo později Sibiročku. Nebo Rychlé šípy, ty komiksy, s těmi jsem zažila tolik krásných hodin a dní. A vždycky před spaním jsem si představovala, jak s těmi hrdiny zažívám ta jejich dobrodružství. Už nikdy potom jsem nezažila tak čirou blaženost jako v dětství u knížek.