Rose, jasně, vy máte víc dětí, u nás se syn nemá potřebu s někým vyrovnávat. A jedeme v jiném režimu, já jsem několik dní v týdnu doma, i ve všední dny, kdy manžel a syn jsou pryč a mám času relativně dost. I manžel je hodně doma, když má ten částečný úvazek. Takže já většinou takové ty rutinní opakující se věci udělám dopoledne a syn pomůže spíš zase s takovými, co se nedělají úplně pravidelně. Ale i tak se vždycky domlouváme, kdy to budeme potřebovat, nebo do kdy to musí být hotové apod. Nepřijdu na něj s tím, že "teď hned" potřebuju od něj něco udělat. Řeknu mu třeba, že k večeři budou řízky, ale že je potřeba umlít strouhanku, tak aby to bylo hotové do xy hodin, než začneme dělat večeři. Nebo se s ním manžel domlouvá, že v pátek odpoledne budou hrabat listí, nebo měnit gumy na autě apod. Prostě u nás funguje spíš takováhle větší pomoc, občas ho teda odchytím třeba po večeři, když mi přinese seshora svoje nádobí, jestli nemá nic rozdělaného, tak aby utřel nádobí, nebo tak něco. Vlastně mě úplně nenapadá, co pravidelného bych mu dala na starost, aby si to hlídal sám. Všechno děláme tak nějak podle potřeby, nic extra pravidelně...On v tomhle směru je zapomnětlivý, dost dlouho mu trvá, že si zaběhne nějakou pravidelnost a když už má nějaký zaběhnutý režim, třeba ráno při vstávání, tak to má naučené na časové úseky (že třeba ví, že v celou musí začít snídat, ve čtvrt si jít čistit zuby a oblíknout se a tak...), ale je pro něj potom těžké tam vměstnat nějakou dodatečně přidanou činnost. Jinak na požádání udělá cokoli, někdy třeba řekne, jo, prosímtě, já tady jen něco dodělám a přijdu a fakt přijde...