"myslím, že nevystrčím nos z bytu."

Já bych si přála být typ člověka, který dokáže dobrovolně nevystrčit nos z bytu a být spokojený.
Snáze bych snášela dny, které tak strávit musím.
Pro mě je to trest, cítím se jako ve vězení.
I s covidem, což byla moje nejhorší nemoc za mnoho let, jsem se alespoň vyšourala dvakrát denně se psem na pár minut, projít ulici, nadýchnout se vzduchu, vidět něco jiného než čtyři stěny.
Aktuálně mám větší nemoc, která nedovolí každý den ani to, a trpím jako zvíře.
Jděte ven, lidi, když můžete!