Rodinová, já jsem to takhle měla vždycky. Už odmala jsem se radovala každá hezký den, protože těšit se nějak nebylo na co. Dost brzo jsem zjistila, že se na něco těším jako blázen a pak to bylo jinak.(nebylo to, nebo to bylo příšerný.)

Takže už někdy v 15 jsem si uvědomila, že chci žít každý den tak, jako kdyby byl poslední a neříkat si, že spokojená budu až: někam pojedu, někoho potkám, budu mít nějakou práci, něco si koupím, někde budu bydlet atd atd..

A jsem ráda, že se zatím dokážu vykopat na cestovní zážitky i dobrodružného typu, vidím, jak je každý rok člověk pohodlnější.

Jakékoliv řešení nestandartních situací udržuje člověka ve výkonnějším stavu a v lepším mentálním nastavení. Po překonání si víc věří, poznal, že to zvládne, tím si připadá schopnější a vlastně i mladší. Nepodává se postupujícímu věku.