Souhlasím s tebou v tom, že osobní vzory jsou minimálně stejně silné, ne-li silnější než nějaké záměrné vedení.
Já mám to štěstí, že muži v rodině, od otce dětí přes oba dědy až po strýce, poskytli vzory pozitivní. Nikdo z nich nevyžadoval obsluhu, všichni se automaticky účastnili péče o domácnost a rodinu.
Kdyby tomu tak nebylo, upřímně nevím, jak bych to řešila. Asi by nezbylo než použít negativní vzory jako příklad, co není dobré následovat. A směrovat děti jinak. A doufat, že je budou ovlivňovat i společenské trendy, nejen vlastní rodina.