Já naštěstí svého muže vychovávat ani přesvědčovat o ničem nemusím. Od začátku našeho vztahu se do různých domácích prací zapojuje, naštěstí tak byl i vychovaný. Bydleli jsme spolu před svatbou 4 roky a vždycky se normálně zapojoval - uklízel po sobě, neměl a nemá problém nakoupit, uvařit, uklidit apod., stejně jako se samozřejmě postaral vždycky i o dítě, když bylo potřeba. Naštěstí nikdy nebyl ten typ, který po sobě nechává binec s tím, že to já uklidím, to by ho hanba fackovala...naopak se snaží pomáhat on mně. Časem jsme se podle naší vytíženosti ustálili na systému, že on z větší části nakupuje a vaří, já zase uklízím, starám se o prádlo, výzdobu doma, o věci související se synovou školou, organizaci doktorů apod. Práce kolem domu a zahrady si vždycky taky nějak rozdělíme.
Ale s tou nápodobou nám to u syna úplně nefunguje. Ačkoli odmalička vidí, co kdo děláme, tak stejně mu většinu věcí musíme připomenout. Ale potom jde a bez problémů udělá, pomůže. Jen ho to nějak většinou netrkne samotného.