Můj otec byl taky netypický otec - výhrady k jeho chování mám veliké, ale co se domácnosti týče, tak musím uznat, že se choval naprosto rovnoprávně až vyloženě feministicky. Byl umělec na volné noze, takže si práci časově přizpůsoboval dle chuti a možností rodiny, někdy pracoval v ateliéru, jindy doma a běžně uklízel, žehlil, vařil, myl okna, v létě zavařoval a nakládal, ale taky byl manuálně zručný - vyráběl domů nábytek, kdeco opravil, přestavil... Až když umřel, tak jsem zjistila, jaká je máma totálně neorganizovaná bordelářka a došlo mi, že to celou dobu doma i na chalupě udržoval jen on. Já naštěstí podědila tu jeho organizovanost, ale bohužel už ne tu uměleckou kreativitu. Tu mají až naše děti, ale těžko říct, jestli jsou v tom spíš po dědovi nebo po manželovi, který se živí prakticky tím samým co dělal táta.