Maminka mě nabádala, abych si muže k domácím pracem hned po svatbě přitáhla,že se mi to bude hodit.
No,nepřitáhla.A tak se u nás rozvinulo takové to dělení na mužské a ženské práce,které bylo podpořeno mým kratším úvazkem po návratu z RD.Nějak jsem se cítila povinována,že když přinesu domů méně peněz a muž naopak hodně,ještě k tomu dojíždí a přitom ty jeho peníze mohu libovolně využívat,musím si to odpracovat. Šlo o můj pocit ne o manželův požadavek.Na druhou stranu-auto,sekání zahrady,plno drobných řemeslnických prací,to šlo dost mimo mě.
Synové odrostli a vida: starší ženatý je velký mistr světa v úklidu,moc dobře vaří,stará se o dcerku- otcovský příklad v tomhle ohledu nebyl skoro žádný.
Mladší žije s námi ,je invalidní, ten je ve výcviku-umí trochu uvařit,pere,podílí se na úklidu,zručně nakupuje(sleduje akce např.)
A manžel? na starší kolena se chopil žehlení košil-on je košilový,nějak pochopil,že je to opravdu jeho výsostná potřeba,ty vyžehlené košile,tak si je teď u TV žehlí sám.
Vidím v manželství mého syna,že si práce se ženou dělí podle toho,co kdo vnímá jako menší zlo,přičemž nejméně jsou oblíbené úklidové práce,vaření je highlight a péče o dcerku je trošku nekonečná,ale jsem docela pyšná,že syn ji zvládá s láskou
Moje snacha tvrdí,že odkoukal doma ty dobré věci bez ohledu na to,kdo byl jejich původcem.Takže je ráda,že se umí postarat o domácnost a o dítě ,ale nejvíc je ráda,že je takový opravdový a má dobře nastavené hodnoty,protože u svých kamarádek vidí někdy dost otřesné partnery. A na to jsem pyšná nejvíc.