přemýšlela jsem o tomhle tématu docela dost, ale čím dál víc mám pocit, že se poslední dobou příliš soustředíme na některá slova a dodáváme jim daleko větší moc, než mají ve svém původním významu... jako bychom sami aktivně vyhledávali vše, oč by se mohla píchnout šípková růženka, jenže na druhou stranu, kdyby růženka odjakživa znala růže a věděla o trnech, nejspíš by se o ni nakonec píchnout nemusela...
slovo "trest" má jiný význam než "důsledek" a ať chceme nebo ne, v našem životě se "trest" prostě objevuje... ať už jde o pokutu za zpozdné v knihovně, za překročení rychlosti nebo že studenta vyhodí od zkoušky, protože přišel pod vlivem... nejde v tom případě o "důsledek", důsledek pozdního vrácení knihy totiž není pokuta, ale to, že si knihu kvůli nám nemohl půjčit nikdo jiný, jenže to není nic, co by nás (byť symbolicky) zabolelo... důsledek překročení rychlosti by byla nehoda, ale k té většinou nedojde... důsledek požití alkoholu před zkouškou by byla omezená mozková kapacita...
takže tam, kde nenastoupí důsledky nebo nenastoupí dostatečně výrazně či rychle, nastoupí trest... dal by se zahrnout třeba pod motivaci, ale na druhou stranu motivace obvykle slouží k tomu abychom něco dělali, ne abychom něco nedělali...
u dospělých se slovo "trest" používá víceméně v souvislosti s kriminalitou, jako učesanější slovo je pak v ostatních kontextech používáno slovo "postih", případně kde to vyřeší peníze, tak "pokuta"...
takže bych se skoro přimlouvala, abychom nepřikládali slovům větší význam než mají a nevyprazdňovali jejich skutečný význam tím, že jim přisoudíme nějaký jiný...
abychom nezařazovali slova na "black list", jen na základě okamžitého pocitu... myslím, že slova "černý", "duhový", "migrace", "feministka" a další, by mohla vyprávět...