Já jsem teda mladší, takže 90. ještě ve škole...

Ale pak teda to byl záhul, čas rozpočítaný na minuty, ani tak ne prací jako takovou, ale dalšími aktivitami - dalším studiem, dobrovolnická práce, víkendové akce (třeba s Brontosaurem), semináře, později i vlastní přednášky pro jiné...

Jako svobodná (byť zadaná) a bezdětná jsem si to mohla dovolit a co bych dělala? Seděla doma na prdeli?

Zaměstnaná jsem byla jenom do 2008, tj. do 29 let a pracovní doba jako taková nikdy nebyla drastická, dokonce se třeba chodilo v pátek už po obědě domů a tak.

Na prahu 30tky jsem si otevřela vlastní kancelář a to byl záhul - denně v práci tak do 18-19 hodin, musela jsem si budovat jméno, vycházet vstříc klientům, kteří chtěli přijít až po své práci a tak... Ale byla jsem nadšená, strašně mě to bavilo, byla jsem mladá, plná energie, nic nebyl problém...

No a v největším záhulu jsem teď poslední roky, kdy se kombinuje práce s dítětem, barákem atd. - asi tak od jeho první třídy. Standardně jsem v práci sice "jen" do 16:30, ale samozřejmě večer ještě kolikrát čtu maily, většinou jdu na pár (či víc) hodin do kanceláře i v sobotu (do klidu, kdy jsem tam úplně sama, nikdo nevolá, neleze, nemluví na mě) a v neděli kolikrát ještě dodělávám (takto z gauče od televize) nějakou tu administrativní práci.

Ale to je "můj vlastní byznys", nikdo mě k tomu nenutí, jen (bohužel) povaha mojí práce. Mohla bych občas něco odmítnout, ale to není úplně šťastné, takže se to spíš snažím všechno nějak stíhat. Mám před sebou ještě takovýchto 5,5 roku, než dítě bude zletilé a odmaturované a půjde si spokojeně někam na vysokou... Ve stejnou dobu doplatím i nějakou tu hypotéku a tak, takže pak spokojeně zvolním. Bude mi 51, takže pak si prostě budu pracovat v menším tempu. Těch (v té době) přes 20 let vysokého pracovního nasazení bude podle mě už dost.