Tak to je ale pak o učitelích a o rodicích... Tak na těch snad je dětem vysvětlit, že zkušební test je jen zkušební, že z žádného výsledku "netřeba se hroutit", že je to prostě orientační bod zjistit si, co mi jde, co nejde, co mi přijde lehký, jakým směrem mám ještě zabrat a tak...

Psala jsem - moje dítě to psalo úplně poprvé, nikdy to ani nevidělo, ani jsme nedělali žádný zkušební test předtím... Protože moje dítě je ctižádostivé (písemku napsanou na 86% si jde opravit zcela dobrovolně, protože ten výsledek mu je nedostatečný), takže dopředu jsem mu říkala, že jakýkoli výsledek je fajn, že jsou děti, co z prvního testu mají třeba jenom 6 bodů a bláblábláblá...

Tak snad, když vidím, že všichni (tj. i ti objektivně nejlepší ze třídy) mají 15 bodů, tak se (když už musím) poměřuju s nimi - tj. jé Klárka měla 18 a já 14, to není tak zlé... Jo, kdyby Klárka měla 40 a já 2, tak to o něčem vypovídá... Nebo kdybych byla nejlepší ze třídy (a neříkej mi, že v 9ce děti nevědí, jak si stojí) a dostala jen 6 bodů a čtyřkařka Janička měla 42, tak by to za zamyšlení stálo... (i u učitelů).

Základní mantra prostě musí být - testy slouží k rozřazení, všichni nemůžou mít 50 bodů, to by pak neměly smysl, a zkušební vedou k tomu, abych se potrénoval, navykl, a výsledky jsou odrazový můstek do další přípravy. POřád ještě je čas.

Spíš bych měla větší obavu, že když dítě ve zkušebním má 50, že už se pak na další přípravu vyflákne.

A my ty výsledky furt nic. Čekám cokoli od 6 bodů po 32... Sama jsem strašně zvědavá (za nás přípravy k přijímačkám nebyly, internet taky ne, zkušební testy taky ne, takže jsme naopak všichni dělali všechny přijímačky "z voleje", resp. připravovali jsme se normálním učením se) - je jasné, že dneska to nejde, ale chtěla jsem dítěti dopřát ten pocit - test bez jakékoli přípravy a současně bez rizika (navíc teda je v 8, takže o rok dřív...). Příští rok touhle dobou za sebou samozřejmě spoustu cvičných testů už mít bude, to už nebude ono.