Větře, souhlasím.

Rozepsala jsem se ráno, já neumím psát moc ve zkratce. Asi je to pro mládí trochu přirozené a i já mám jedno dítě ze 3 takové, které musím zastavit, zatřást s ním, popsat škálu pocitů, které prožívám já nebo jiní kolem něj, co na ně doléhá jeho "bezprostřednost, egoismus" nebo já vůbec nevím jak to nazvat. Synovi je 14, a když je s ním zatřeseno, je schopen zpětné sebereflexe a je mu líto, že se na něco neumí podívat z druhé strany, nebo ho to nenapadne. ...nepoužíváme "tresty", ale zrovna je v takovém období, kdy má čas na nápravu a pokud se sebou nebude pracovat nebude fungovat dle společenských norem, je pro něj uzavřena veškerá nadstavba (to co dneska platíme navíc v rámci jeho sportu, aby se mohl rozvíjet, aby se mohl posouvat, zlepšovat, vybavení - sport bych mu nezakázala, to by byla cesta do pekla, ale nebudu mu platit výlety do neznáma, aby tam svým nezdrvořáctvím obtěžoval lidi, kteří si to také platí).
Když ho nechám žít jeho životem a budu mávat rukou nad tím, že dneska ubližuje učitelce/trenérovi tím, že je děsnej chábr, co narušuje každou hodinu tak, že se ve třídě nedá učit, ačkoli on má prostě výborné známky, bude to jednou moje dítě, které přesně takhle někoho zabije. To se mi často promítá v hlavě! - asi zkušenosti, které jsem zažila ve školním kolektivu na vlastní kůži. On prostě vidí ty věci až když mu to řeknu. "Hmmm..., mami já nad tím takto nepřemýšlel..." Dneska je mu 14 a my ho učíme přemýšlet dřív než konat. ...to samozřejmě neznamená, že můj naprosto vzorný nejstarší syn si někde v opilosti nepůjčí káru a nepustí ji přes střechu i s partou křepelek uvnitř, protože prostě bude mít nějaký egomanský zkrat.
Kolem sebe ale vidím, že muži z toho většinou s rodinou a s vlastními dětmi vyrostou a naopak jsou velmi opatrní. Ve většině případů a dneska sami nad sebo kroutí hlavou, jak nad nimi někdo držel asi ruku!