"Strašně se za to stydím, že jsem to naplno neprožívala, ačkoli si ta doba takové prožívání zasloužila. Je v tom nějaká moje blbost, nevděk, tehdejší slepota...."

no tohle právě považuju za ten retrosentiment... tys v tu dobu prožívala spoustu dalších věcí, dělalas to nejvíc, cos mohla, cos uměla... představa, žes měla sedět dojatá nad svou současnou situací, je prostě vždycky lichá...
jo jsou chvilky, kdy si člověk uvědomí své momentální absolutní štěstí, ale ta všednost to prostě vždycky zastíní
je fakt, že já jsem "prožívač" a občas sama zastavuju své blízké a říkám jim "to je nám hezky, viď" a muži často říkám "na tohle budeš jednou s nostalgií vzpomínat, nekaž si den nějakýma blbostma", ale stejně vím, že vždycky budu žít s pocitm "tohle jsem si měla užít víc"