Nevím, jestli jsem sentimentální... ale tuhle jsem objevila v mexické prodejně kakao, které chutná jako Malcao mého dětství... tak si ho občas koupím... i jsem se o tom bavila se svou mexickou kadeřnicí, že je legrace, že přes dva kontinenty se najde stejná věc... A tuhle jsem objevila film Blázni ze stadiónu.... já jsem ho viděla jako hodně malé dítě, se sestřenicemi v kině na prázdninách u babičky... tak to byla legrace, vidět to po půl století - je to vlastně groteska, taková naivní, příjemná (protože "nenastavuje zrcadlo", ani se o to nesnaží) - čistá prča...

Pokud lidé vzpomínají, že za totáče to bylo lepší - podle mě hlavně ten život byl jednodušší - všichni měli stejné prd a všichni řešili stejné problémy... nebyl tlak na kariéry a vydělávání peněz a nebyl tlak různých "influencerů", který tak nějak podvědomě podsunuje, že jedině v bikinách na Maledivách může být člověk šťastný. Prostě bylo to "pohodlné" žití, člověk se nemusel snažit. Když si v osmnácti našel práci, měl jí až do důchodu...

Což mi připomíná tu teorii Mojžíše. Proč Mojžíš bloudil čtyřicet let po Sinajské poušti... po té poušti se fakt nedá bloudit čtyřicet let - ale imho to bylo proto, aby do země zaslíbené dorazili jenom ti, kteří se už narodili mimo otroctví... protože otroci si sebou nesli bagáž právě toho jednoduchého života, kdy nemuseli nic rozhodovat, nenesli následky těch rozhodnutí a nemuseli se nijak snažit. Někdo jiný rozhodoval o jejich životech (a smrti). A holt jednodušší lidé si z té nesvobody vezmou to pohodlí... u nás na chalupě na vesnici jezdil 3x denně autobus do města - nebyl problém se dostat na nákup do sámošky, k doktorovi - a to vše za pár halířů... dneska musí mít člověk auto... do vsi jezdila 2x týdně "obvoďačka", kadeřnice měla otevřeno v úterý a ve čtvrtek, ve čtvrtek taky "chodilo maso", v úterý jogurty, takže ani se do toho města jezdit nemuselo, když člověku nevadilo stát frontu v ušmudlané pultovce... dneska se tam obchod s čerstvým zbožím neuživí, takže tam prostě není... a lidi, kteří budou nostalgicky vzpomínat na to, jak to bylo za totáče úžasné, se tam najdou dodnes...