Huso, těžkých osudů byla jistě spousta. A věřím, že pro některé lidi byl život v minulém režimu materiálním polepšením oproti jejich dětství.
Moji prarodiče nebyli ten případ, pocházeli ze zaopatřených rodin, mohli vystudovat, ale na hlad za války vzpomínali také. Za druhé války pak přicházeli na svět moji rodiče, kolem toho byly také nějaké dramatické okolnosti.
Nejhorší poměry pro ně pak přišly právě s komunisty, ti sebrali veškeré rodinné majetky, ještě v padesátých letech je šikanovali jakožto potomky kulaků, kvůli emigrovavším příbuzným, kvůli podezřelým aktivitám apod.. V sedmdesátých letech už se jim asi nedělo vyloženě žádné příkoří, ale byli tak nějak znechucení z celkového stavu společnosti a hodně vzpomínali na ty předválečné časy. Kolik v tom bylo sentimentu a kolik objektivity, těžko soudit.