Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12,
nevím co bylo za rok...1995 max. 1996.

Měli jsme 120. Manžel Jel z Chrudimě na Vestec. Přes Vestec těch 50. Možná nepartně víc....i těch 55 možná. Dojelo nás auto. Nemohlo nás hned předjet. Tak na nás troubilo.(prakticky v kuse)
V půlce obce nás předjel a lehce vybrzdil. Tak jsme jeli dál. Manžel ho ignoroval.
ZA vesnicí znova, navíc zastavil naštorc přes cestu, manžel se ho snažil objet. Vylezl z toho 100kg chlap a začal nám kopat do dveří auta u spolujezdce.

Od té doby jakmile někdo začne brzdit prudce před námi, čekám něco podobného a strašně se bojím.(nezbavila jsem se toho)

A za ty roky se to jen zhoršilo. Vybržďování je věc úplně normální. A úplně šílené to je v Praze. Tam je to svět sám pro sebe. Mám pokaždé pocit, že nás tam nabourají hned jak tam vjedeme.


A co mě teda děsí, vybržďují se i auta autoškoly. (pátek mezi 8h-9h v Praze minulý týden) 5x vybržněná, 3x na ní troubili, přitom jela úplně přesně podle předpisů. Školitel na semaforu šel za jedním řidičem co to do něj vjelo, že snad vidí AUToškola. Pán spěchal do práce a doporučil jim polní cestu, kde nebudou otravovat normální lidi co jedou do práce.