Pokud se bavíme čistě o "povinnostech" ženy pak si myslím, že těžší je to dnes.

V minulosti by mi vadily spíše takové ty celospolečenské fenomény jako, že muž smí ženu srovnat/bít/musí poslouchat, ekonomická závislost, nazírání jako na hysterku nebo slabší pohlaví vůbec.

Nedávno jsme na toto téma měly s kolegyněmi diskusi v práci. Celospolečenský tlak na to, jak má dnes vypadat mateřství je příšerný a varianta "jaký si to uděláš ..." moc nefunguje.
Dávaly jsme si příklady. Já jsem ze čtyř dětí, vesnické dítě, ročník 85, přesto moje matka nikdy nebyla na žádné školní besídce, akademii, jarmarku, tvoření atd. po rodičích se tohle vůbec nevyžadovalo. Kroužky jsme neměly, pokud někdo ano, pak v rámci svého města a došel si každý sám, rodiče mě ani mé vrstevníky nikdy nikam nevozili. Ani do školy, ani když nejel autobus. Nikdy nás odnikud nevyzvedávali autem.
A škola, no to úplně, občas mi rodiče zkoukli žákovskou a pravda byly třídní schůzky. Víc ale nic. Když vidím sebe a své kamarádky jak tancujeme kolem vzdělání svých dětí, doučování, angličtina, přijímačky
Celkově vnímám, že odpadá hodně "mužské práce" kolem domu například, ženské ale neodpadají, jen jsou některé určitě efektivněji hotové. Do toho ale žena musí být stejně ekonomicky aktivní jako muž a zmáknout ty děti i tu domácnost.
Velký, za mě až nelogický posun k nesamostatnosti dětí a kultu dítěte vůbec. Děti jsou furt doma. Přes den leží My jsme doma naopak být nechtěly. Děti se nepouští samotné ven až do relativně vysokého věku (v mé bublině cca 10 let). Díky mobilům děti samostatně téměř nic neřeší, se vším volají rodičům. Spočtěte kolik máte v mobilu apek typu bakaláři, skupiny na sporty, kroužky, doučování atd. a kolik třeba týdně přijmete informací jen těmito kanály.
Babičkování se také hodně proměňuje, rodiny jsou podstatně více nukleární.
Je toho opravdu hodně a výsledkem toho všeho je nepředstavitelná především mentální zátěž pro organizátora, a tím bývá ve většině domácností kdo?