Zrovna děláme rodokmeny do školy, tak mám přehled.
V mojí rodině byly snad všechny ženy v domácnosti, ale v reálu makaly na rodinném statku, většinou maličkém bez zaměstnanců, uživil jen rodinu. Takže práce dost.
V manželově rodině to samé, ale bylo více větších statků a měli i pomocníky, většinou sezonní.
Neprovdané ženy byly často někde ve službě, z mé strany na místním zámku a od manžela také sloužily, ale většinou v Praze. Když se vdaly, odešly ke svému manželovi a do práce jako takové už nešly.

Za mě to měly těžší než já nebo třeba moje mamka. Navíc z mé strany měly často poslední dítě na prahu padesátky, takže celý život těhotné a kolem dětí, do toho statek, válka, komunisti.
Třeba moje prababička se vdala hodně mladá, první dítě v šestnácti a za rok další, dva kluci, pak přišla válka a praděda už se nevrátil, ona celou dobu sama s malými dětmi držela maličký statek bez zaměstnanců, za války ho udržela, ale pak přišli komunisti a i tak pár let statek za pomocí už odrostlých kluků držela, nechtěla vstoupit do JZD. Jenže kluky komunisti odeslali a babička už nestíhala. Nakonec jí byl zabavený dobytek, ona zaměstnaná a brzy po té umřela.
A takových historek je v mé i v manželově rodině dost, díky rodokmenu jsem si jich dost připomněla.

Takže určitě to mám jednodušší já.