V tom případě máme kult dítěte. Trávit někdy čas s každým dítětem individuálně mi přijde vyloženě přínosné. Každý si bere kolik jídla chce, ale když je nějakého druhu potraviny doma zrovna málo a je na ni chuť, tak mi přijde normální to nesežrat všechno sama, ale rozdělit se s dětmi. A cenu bot nevím, ale sama si boty kupuju tak zřídka, že v nich děti zaručeně protočí daleko víc peněz než já.

Normálně s tím žijeme. Pokud to někomu vadí, tak ať si to užije, ale mám spíš pocit, že jsme každému jedno. Nepřipadá mi, že by nás svět/společnost/internet tlačil žít jinak a jiným způsobem se dělit o čokoládu a o adidasky.