Ropucho, to je zajímavé, v naší rodině se to nerešilo vůbec. My jsme byli tak nějak skromní, kupovali jsme to, co bylo k dostání a co nebylo, to jsme zkrátka neměli. Naši neměli žádné známé v obchodech, takže když táta chtěl v r. 1980 barevnou televizí, musel holt podplatit vedoucího v Elektru, aby mu prozradil, kdy dovezou zboží a vystát si celou noc frontu. Z Tuzexu jsem měla akorát jedny džíny. Do NDR, Polska i Maďarska jsme to měli daleko a neměli jsme ani auto, ano slevu na dráze, takže jsme tam nejezdili. Akorát jsme byly s maminkou jednou na pár dní na výletě v Budapešti, tak jsem si tam koupila nějaké moderní oblečení.
My jsme byli taková málo materiálně založená rodina. Hlavně jsme všichni chodili do knihovny a četli pořád hromady knih, to bylo naše.