Také nepamatuji žádné shánění čehokoli. Výjimečně. A ne proto, že by vše bylo. Ale byli jsme s tím asi nějak smíření. Oblečení měli všichni plus mínus stejné, nic extra se nikde ulovit nedalo, něco jsme jedli (naši - zejména táta - si na jídlo potrpěli, takže asi sháněli, ale nemyslím, že upláceli řezníka nebo tak něco). Nešílela jsem ani z knižních čtvrtků, protože to, co vycházelo, nebylo většinově nic extrovního. Četla jsem převážně knížky z knihovny. Jediné, co jsem vážně sháněla, bylo LP Darmoděj od Nohavici, to bylo cca léto 1989? Většina toho, co jsem poslouchala, kolovalo na magnetofonových páscích nevalné kvality. Jediné, co jsem fakt sháněla, byla plísňové džíny v roce 1988, které mi máma koupila v tuzexu. A minula mě i většina dalších věcí zde vzpomínaných - moje babička sice pletla, ale z děsně kousavé příze, to bylo spíše za trest. Nikdo nic nezavařoval. Na dobu 1989 vzpomínám negativně, ale z úplně jiných důvodů.