Evelyn kápla si na to neustále bojuju s tím, že mě nenaplňuje štěstím péče o rodinu a zejména domácnost. Dělám to, protože se to musí a vyvíjím neustálý tlak na muže, že alespoň v něčem chci mít stejná bezstarostná očekávání jako má on. Když budu já doma na víkend sama jeho nebude ani za mák zajímat co budu (s dětmi) jíst, prostě očekává (vlastně o tom vůbec nepřemýšlí), že se postarám. Chci to stejné.

Protože ať přemýšlím jak chci není u nás platná ta hláška, co je vidět tady v diskusi: "on dělá dalších 20 věcí". Každý děláme x věcí, které jsou potřeba, ideální by bylo nějaké střídání u všeho podle času, podle toho kdo je doma atd., ale já musím hodně přemýšlet, abych dokázala doplnit činnost, kterou dělá muž jen pro mě. A to mě štve, čím dál víc...