to se právě u nás neděje... kutil muž není (dřív dělal na baráku hodně, ale s věkem ho to hodně opouští a nebaví), spravuje jen to co hoří nebo pokud už opravdu hodně a dlouho tlačím, což je tedy opravdu jen párkrát do roka, jakékoli renovace jsou vždy na můj popud (díry ve zdech po předokenních roletách, které máme již skoro dva roky máme doteď), zahrada ho nezajímá, žádné mužské práce typu dřevo atd. nemáme. Auta máme dvě, každý "svoje", já si svoje tankuju, myju, vysávám, zajišťuju interiérové čistění přes kamaráda, buzeruju děti s odpadky. Muž na auta není, svoje jen tankuje, vůbec v něm neuklízí, je to pojízdná popelnice, kola a kapaliny zajištuje kamarád ačkoli je muž přezout umí, dříve to dělal. Třikrát v životě jsem píchla - jednou mě zachránil cizí pán, který mi dal rezervu, podruhé mě manžel nechal normálně si dojednat odtahovku ačkoli byl doma, ale měl prý rozbitý hever, potřetí zavolal kamarádovi a on mu svítil. Když jsme kupovali rezervu do mého auta jela jsem pro ni do servisu já. Pro správné pochopení - mě nevadí tankovat si auto nebo dojet pro rezervu, je to potřeba, ale pak i on by měl dělat co je potřeba. Prostě jsme partneři. Přesto jsem pořád pod tlakem, že košile žehlím jen já, měla bych muže stříhat, kupovat s ním JEHO oblečení, zašívat mu atd. takže se stavím na zadní no ...