Neobjednáváme, ani by mě to nenapadlo. V životě jsme si užili dost různých závodkových "laskomin", takže doma ráda uvařím. Štve mě to jen občas, když jsem v časovém presu nebo chci být venku na zahradě a zrovna musím být v kuchyni, protože jsem si naplánovala pokrm s přípravou delší než dvacet minut. Tak to si někdy zazuřím , že "musím" vařit. Ale protože mě vaření baví a docela mi jde, tak je to jen párkrát do roka (to zuření).
Byli jsme doma maximálně čtyři, teď už jen dva, tak se mi vaří hezky. Vařím mému muži, ať si dá, vařím pro něj (i pro nás) ráda. On dělá jiné věci - často myje nádobí, luxuje, stará se o auto, dřevo, pracuje na zahradě, tak mi neva, že vařím, peru a uklízím. Nepřijde mi to ani náročné, ani zatěžující. On mi zase vyrábí čokolanýže a sýry z mléka. Občas uloví rybu a zabíjí zvířata. V sobotu jsme spolu škubali slepice.

Jednou měsíčně ho ostříhám, nůžkama přes hřebínek a kupodivu to nemá zubatý.

Na hotovky vlastně nechodíme ani do restaurací, hotovky si raději vaříme doma - mám ráda moje hotovky - omáčky, apod. Chutnaji nám nejvíc. V zimě vaříme jinak než v létě.

No a dělám si jídelníčky, tak na dva týdny dopředu . Abych věděla, co mám koupit, co máme doma, nakupovat chodíme jen jednou týdně. Zabere to moc času. A abych ta vynikající jídla nějak zajímavě nakombinovala. No a chuť - tu máme na to co je psáno.

O víkendu budeme mít šneky s bagetou - ty sbíral a vařil můj muž. V sobotu jehněčí a fazolky ze zahrady, v neděli králíka, bramb.knedlíky (z brambor) a špenát. To jsou vlastně zrovna ta jídla na +- dvacet minut.