Ano, na návštěvě se taky necpu jako otesánek, vyčkám na výzvu k přidání si a jsem tomu ráda.

Ale stačí mi to jednou - Přidej si, jestli chceš. Dá si ještě někdo dort?

Ale toto není návštěva, to je rodina, která spolu jí pořád. Ale to bys musela zažít. Opravdu třeba pět lidí mluví opravdu nahlas přes sebe: vezmi si, tobě nechutná? vždyť jí to minule chutnalo. no to víš, ona jedla v deset teprve snídani. tak aspoň knedlík. ještě jsou tu houskové. opravdu nebudeš? tak ji nenuť. tady vepředu na stole je ještě masa dost. nenuť ji. no ale nemůže nejíst. jo, nenuť ji, až bude chtít, tak si vezme. a tys měl dost?

jo a specialitka, na tu jsem zapomněla - ne, mně nedávej, dej nejdřív chlapům. první opečený buřt a nikdo si ho nebere - ne, já si vezmu potom, dej nejdřív tomu. nene. vem si ho, já počkám. ne, já počkám. buřt chladne a grilman šílí .

Není to z mé strany nevděk! Popisuju to jako něco, co mě vyčerpává. Ale není to žádný zásadní problém, ze kterého bych nespala. Samozřejmě primárně je fajn, že se u toho stolu sejdeme.