Myslím, že reciprocita je jiné téma, než základní sebeobsluha dospělého člověka.
Děláme pro sebe pořád něco, ale stejně tak očekáváme (už při výběru), že partner je dospělá samostatná osobnost.
Ono chlapa, který "spálí i vodu na čaj a ani za těch dvacet let se to nebyl ochoten naučit", i v 21. století bere hodně lidí jako běžnou věc, však on pracuje na zahradě, já to vnímám jako informaci, která ho z mého pohledu naprosto diskvalifikuje coby možného partnera.
Protože příprava jídla fakt není jaderná fyzika. Pokud někdo ve 40 letech neumí připravit jídlo pro sebe, své děti, nebo třeba nemocnou partnerku, tak to není proto, že "na vaření nemá buňky", je to proto, že nechce. A právě to "nechce" (ale není mu blbý zneužívat k tomu všechny ženy z okolí) je něco, co je pro mne jak rudý hadr.

A to fakt neočekávám, že má chlap vyrábět demi glace a crème brûlée. Jen čekám, že kdyby mne na měsíc odvezli do špitálu, postará se o domácnost a děti tak, aby nikdo nemusel viset na krku jiným ženám, a aby děti měsíc nejedly smažák a pizzu z hospody (což beru jako problém výživově i finančně).