Ropucho, já jsem se od našich stěhovala až v 25 letech a to k mému budoucímu manželovi. Do té doby jsem neměla potřebu, měla jsem svůj pokoj, chodila jsem si kam jsem chtěla, s našima jsme vycházeli vždycky skvěle... přispívala jsem na domácnost a pomohla s nějakými věcmi doma, ale jinak mi naši do ničeho nemluvili. Ale já jsem nebyla typ na nějaké studentské večírky doma...takže buď jsem byla někde pryč a nebo jsem chtěla být doma sama a třeba si číst, nebo poslouchat hudbu... Brácha to měl podobně, odstěhoval se o rok dřív, taky ke svojí budoucí ženě 🙂. A oba jsme se svými protějšky dodnes 🙂