"Sama bych bydlet nechtěla a s někým cizím už vůbec ne."

A to já jsem přesně chtěla.
A moc jsem si to užívala.
Rodiče byli dobří lidé a dobří rodiče, ale jejich domácnost byla jejich domácnost s jejich režimem a co já tam? S dvěma padesátníky?
Pokládat všechny předměty podle toho, jak to chtějí maminka s tatínkem, poslouchat jejich televizi? Nebo tedy být sama zavřená někde v koutečku?
VŠ koleje byly pro mě ráj, i když objektivně to byly dost šílené budovy se starým špinavým zařízením, ale byla to nekonečná svoboda, užívali jsme si partu, zábavu, randění, všechno po svém. Za rodiči jsem jela cca jednou za měsíc, občas jsme si telefonovali, oni si v klidu žili svůj život a já zase svůj.